Poprvé jsem poznal ženy, tedy jejich tělesnou schránku, asi jako většina z nás kluků. Byla tu představivost, která nám pomáhala svlékat je v duchu, když už se nám tyto nesvlékly skutečně, byl tu tu a tam i nějaký ten mírně lechtivý obrázek, byly tu klíčové dírky i pár skrytých plácků na břehu Lipna. A to vše nám tehdy nahrazovalo vymoženost současnosti, jež tehdy ještě nebyla, tedy internet, který se nahotinkami jenom hemží.

Trvalo to, ale nakonec jsem si tedy udělal o ženském těle přece jenom kompletní obrázek. Poznal jsem, co kde je a k čemu je to nám klukům dobré. A pak tedy došlo i na to, jak ženy myslí, jak se chovají a uvažují. Což pochopitelně bylo ve srovnání s tělesnou schránkou zprvu nezajímavější a dodnes mnohdy nepochopitelnější.

Ale dnes, po těch letech, už je moje představa o ženách relativně kompletní. I když jsem je pochopitelně všechny nepoznal, protože lidský život není dost dlouhý na to, aby chlap sbalil všechny ženy a měl tak skutečně kompletní informace. A vím tedy, že ani všechny ženy nejsou stejné. A liší se to i podle míst, kde tyto žijí. U nás tedy máme ženy, které se například o dost liší od těch průměrných jihoafrických.

Našim ženám jde třeba o peníze. A víme, k čemu je tyto potřebují nebo chtějí mít. A ať je to cokoliv z široké škály možností, je to něco jiného než v Jižní Africe, kde jde ženám hlavně o peníze na jídlo a oblečení či na potřeby jejich dětí a o víc neusilují.

Našim ženám jde většinou o sex pro zábavu, při němž dbají na to, aby z toho nakonec nebyly děti. U žen jihoafrických jde pak o někdy i jedinou dostupnou kratochvíli, způsob, jak manipulovat s muži a dostat z nich třeba nějaké peníze, přičemž je vedlejší, bude-li z toho potomstvo nebo ne.

A české ženy honí nás chlapy do práce, chtějí, abychom vydělávali. Zatímco ty jihoafrické už to často vzdaly a postarají se samy. Což je pro ně lehčí než se namáhat s výchovou chlapů.

A proto bych měl jihoafrické ženy radši než ty naše. Kdyby tam neměli tak rozšířené HIV.