Bazénová filtrace je takovou malou kapitolou sama pro sebe. Dala by se o ní napsat i kniha, ale zde ne to nemáme místo. Vrátíme se tedy ihned k perexu a řekneme si něco o filtraci. Jeden ze dvou druhů je filtrace kartušová. Ta má v sobě ukrytou kartuši, přes kterou se voda filtruje. Kartuše je vyměnitelná a jako hlavní materiál je v ní použito něco jako papír. Tomu se věnovat nebudeme.

My se podíváme na filtraci druhou a tou je písková, my bychom však mohli napsat, zeolitová. Proč?

Písek ve filtraci je samozřejmě mnohokrát lepší a účinnější nežli kartuše, to je jasné. Ale i on se musí časem vyměnit. Kartuše i pět krát za sezonu, písek tak jednou za dva nebo tři roky. Velkou roli hraje kvality vody, její množství, které pískem projde a v neposlední řadě samozřejmě i její znečištění. To není samozřejmě urážka, jako že chodíte do vody špinaví. To je dáno prostředím a tím, zda je bazén zakrytý. Rozhodně se dříve opotřebuje písek, který je někde v blízkosti prašných míst, cesty a tak podobně než ten, který je někde v lese, kde je prachu málo.

Proč není psáni písek zašpiní, ale opotřebuje? Protože špinavý písek prostě vypereme a používáme ho dále. On totiž sám o sobě nečistí, ale nečistoty se zachycuje na jeho hranách, které ovšem pouhým okem nevidíme. Kdybychom si dali každé jednotlivé zrníčko pod mikroskop, viděli bychom, že rozhodně není hladké, jak se každý domnívá. Naopak, je pórovité a s hranami. To je to, kde se zachycuje nečistota. A stejně jako v řece voda kamínky omílá, i tak se děje se zrnky písku zde v naší filtraci. Nu a jednou jsou již zrníčka obroušená tak, že skoro nic nezachytí. Musí se tedy koupit nový písek. Ale pozor, nekupujte ho. Vyzkoušejte raději zeolit. Ten má totiž ještě lepší schopnost zachytit to co ve vodě nechceme, a navíc umí i další kouzla. Ale o nich příště.