Každý z pánů jistě zná. Kdo by nechtěl dokázat ženám, ale i sám sobě, že je právem pán tvorstva a že umí klidně vyrobit třeba i židli. No, ehm, dobrá, tak židli ne, ale třeba, no, prostě něco. Víte milé dámy, když vidím, jak se nyní usmíváte, ono to také není jen tak něco vyrobit. Za prvé musí na to být nářadí a za druhé, ehm, no za druhé se to musí umět. A to skutečně není dáno každému. Jsou muži, kteří už v kolébce máchali širočinou, nebo měli místo cumlíčku v puse vrták. A to ne ledajaký, ale třeba kuželový. A zase jsou druzí mužové, kterým nikdy nic neříkal rozdíl mezi vrutem a šroubkem. Pro něj jsou oba stejné. Takový pán neví, jak se drží kladívko a když se k němu dostane tak si vyrazí zuby. Nu, prostě, nešika.

Takoví však většinou umí něco jiného, například psát básně, nebo vrzat na skřipky. Každý jsme jiný a každému je osudem určena jiná činnost. Muž, kterého baví něco vyrábět, opravovat a vymýšlet k tomu něco potřebuje. V obýváku na koleně to jde sice také, ale špatně. Lepší je dílna. Tam už se dají podnikat pravé divy. Ale tu je třeba pořádné vybavení. Takže, pokud muž nedědil, kupuje si všechno možné sám a je nadšen, když mu to v práci pomáhá.

Proto můžeme v dílně věci, že nám jdou oči navrch hlavy a kterým ani nerozumíme. Nu, když už jsme výše nakousli ten kuželový vrták, víte skutečně co to je? Asi ano, viděli jste, ale máte tušení, k čemu to vůbec slouží a že je dělíme v zásadě na dva druhy? Aha, vidíte, nevěděli. Nu, nikdo neví všechno. Je to na vrtání do tenkých materiálů, třeba plechu a dělíme je na kuželové a stupňovité. A pokud byste si je chtěli koupit, nebo nějakému kutilovi udělat radost, pak je nekupujte nikde na trhu, protože takové nejsou k ničemu. Kuželové vrtáky kupujte výhradně v osvědčeném obchodě, například v tom, na který máte odkaz zde přímo v tomto článečku.